|
Jsou erotické povídky etické porno? A je to vůbec porno?
Pornografická literatura to asi je. Ale rozlišil bych povídky z několika hledisek, nad kterými si dovolím se zde zamyslet. Kdyby už nic jiného neplatilo alespoň povídky nemají tak silný dopad na náš mozek jako audio-vizuální porno, které naše těla uvádějí do určitého zlenivění a nechutí hledat životního nebo sexuálího partnera.
1. „Etické porno“ nemusí znamenat jen „porno bez vykořisťování“
U audiovizuální pornografie je etická otázka poměrně konkrétní: skuteční lidé se účastní natáčení, a proto řešíme například souhlas, pracovní podmínky, nátlak, odměnu, ochranu identity nebo další nakládání s materiálem. U erotické povídky tato první vrstva prakticky mizí. Pokud jde o fikci, žádný skutečný sexuální akt nemusí být vůbec vykonán. Autor může vytvořit situaci, která je sexuálně explicitní, aniž by kvůli jejímu vzniku musel někdo skutečně před kamerou nebo před objektivem něco dělat.
Erotická fikce může být určitým druhem etické pornografie, protože sexuální obsah může existovat bez sexuálního využití konkrétního člověka při jeho výrobě.
2. Otázka identity
Pokud autor napíše příběh inspirovaný skutečnou událostí, může změnit identitu i okolnosti tak, aby konkrétní člověk nebyl identifikovatelný. Zde vzniká hranice:
> fikční postavy › etické riziko je relativně malé,
> skutečná osoba popsaná bez souhlasu › problém může být s právem na soukromí a pověst, ovšem dalším drobnou modifikací se těžko dokazuje, že se jedná o daného člověka, přestože se v příběhu může dotyčný poznat. Autor vždy může zmínit, že aktér byl někdo jiný. A tak povídka není tak definitivní jako obraz před kamerou.
3. Zdravotní dopad
Čtení erotického textu může být také velmi silně vzrušující. Ovšem nehrozí zde riziko "předpodnětování". Co tím mám na mysli. Nemáme zapojené rychlé smysly jako zrak, sluch, obecné vnímání děje/času. U povídky se konforntujeme spíše s vlastní fantazijní verzi fikce v naší hlavě. A tak je vzrušení o něco lépe říditelné než film, který je už přede daný. Přečíst povídku, nebo poslechnout trochu déle trvá na zpracování informace v mozku. Tudíž není servírována hned a instantně jako videofilm - audiovizuální porno, které okamžitě útočí na náš mozek a svým způsobem naše smysly zpohodlní a nastaví se na konkrétní styl vzrušení.
4. Společenský dopad
Jinými slovy, když třeba muž zvykne na koukání se na dvacetileté černošky se siluetou modelky a prakticky ideální kůží a konkrétním poprsím a dalšími tělesnými parametry bude už vyhledávat určitý konkrétní typ obsahu = vzrušení, protože je to velice snadno dostupné. Říkám tomu "instantní vzrušení", protože v reálném životě s partnerem/partnerkou musíme vynaložit trochu více úsilí. Videofilm nás zbavuje větší fyzické aktivity jako při souloži lehce nepřijemné konforntace s potem, menstruaci, různými ránami, obecně s dotykem. Člověk si pak může navyknout na zjednodušenou (velice pohodlnou) verzi vzrušujících podnětů a jiné už nevyhledávat. A zresetovat mozek aby chtěl hledat to skutečné, živé, to reálné, pak už nějakou dobu trvá. I proto máme dneska dle výzkumů do 30% mladých single mužů, kteří už ani nechtějí hledat partnerky, protože jim stači autostimulace.
Na straně druhé ženy nehledají partnery, protože často je moderní bisexualita nebo aboslutní nezávislost a žena se již uživí a žije se ji v roli single člověka snáze než u mužů, který se cítí do určité míry nedoborvolně samotní, protože cítí určté nároky, kterým už nedokáží čelit. Moderně se tomu říká online impotence, nebo taky odpojené mužství. Tedy neschopnost hledat si skutečně vztahy, protože je menší % dívek, kteří už vztahy chtějí a pak je zase určité % mužů, kteří už ani nechtějí, protože přiživují předsudek na co se snažit, když ty ženské nás stejně nechtějí.
V tomto ohledu je erotická povídka mezistupeň podobně jako knížka. A vrací mozek a naše návyky o jeden level níže. Nechává nám určitou rezervu pro to: vrátit se do normálu. Ano na vše si jde zvyknout. I povídky mohou být návykové. Ale je to mnohem méně pravděpodobně jako Virtuální reality, filmy, či online kamery a streamy. Protože mozek si zvyká na určitou představu přítomnosti. Kdežto povídka ho uvádí jen do stavu snění, nikoliv průběhového prožitku se s domnělou zpětnou vazbou, což dneska přinášejí mužům platformy jako OnlyFans, Fansly a další sítě, kde i porno autorky s něma komunikují v chatech a komunitních forech.
5. Způsob konzumace v čase
Erotickou povídku musíme navnímat. Pokud v RETRO období byl erotický film skutečně FILM. Dneska už tomu tak není. Útoky na mozek se zkracují. Vše probíhá rychle. A vytváří to vnitřní svět představ, že každá žena bude tolerovat praktiky, které nás učí pornografický průmysl. Některé ženy, ale také i muži si nedokáží představit, že by dělali vše tak jak to je ukazované v pornoprodukci. Samozřejmě i ta povídka může naznačovat nebo navodit pocit, že něco v sexualitě je za každou cenu normální a standartem! Ovšem v té povídce si to musíme představit, nebo taky ne. Kdežto video nám nedává na vybranou ukazuje nám jasný návod a vytváří klamnou představu, že tohle je vždy normální a opak je divný. A když pak partnerka v postelu neuspokojuje muže všemi možnými způsoby u toho nečůrá, neplive po něm a nevdychá tak, že to budí sousedy a okolo neposkakují trpaslíci, nebo tlupa černochů, tak si podvědomě říkáme, že tohle už není pořádný sex. Přičemž tyto stereotypy jsou totální blbosti a skutečný sex není taková komiksová estráda. Naopak uritá postupná práce nad uspokojením je ve výsledku mnohem zdravější a lepší.
Ono totiž postupné objevování a sex založený na důvěře je určitá týmová práce. Zjišťujeme společně v páru, co tomu druhému dělá dobře či ne, a snažíme se přizpůsobit a sladit. Alespoň doufám :D, pokud to není jednostranné. A zde se vracíme k roli povídky. Protože povídka podněcuje fantazii, ale film nám už dává jasný návod = normu, která nemusí být našemu partnerovi blízká. Určitým způsobem pak deformuje naše představy o sexuálním životě.
Závěrem
Takže samotné označení „je to povídka“ ještě automaticky neznamená „je to etické“. Ale rozhodně je to méně nebezpečné a má to slabší dopad na naše vnímání sexuality, než megalomanská konzumace porna v různých podobách jako jsou sociální sítě, streamy, filmy a hodně jak jsem výše nazval "instantního vzrušení". Dříve narození pamatujete si jak třeba i v 90. letech 20. století kdy se u nás podobné materiály začaly dostávat bylo stále náročné sehnat kvalitní film?
A zde si dovolím dodatek. Protože i pornograficky film před 30, 40 lety měl určitý děj. Byly to často hodinové i delší snímky, kde herci nějak komunikovali. Byly zde scény jak se tzv. balí, sváději, jak se seznamuji a film měl určitou zápletku, než se dostali k samotné souloži a sexuální aktivitě. Jendoduše byl to skutečně film. Dnešní porno na internetu jsou spíše dlouhé reelsy, rílka které za +- 15 minut jsou zestručněné jen na sexuální praktiky a to různé dovedené do extrémů. Dnešní porno už vážně nejsou filmy. Spíše spoty, které slouží k autostimulaci a autoerotice.
fotografie: pixabay.com
UKÁZKA POVÍDKY Z PODCASTU --PEPŘENKY--
|
|
|
 |
|
|
|
JAN ZARTIA